Poté, co jejich spotřeba začala pomalu růst, zabrzdila ji inflace.
Slováci a ryba jako pravidelná součást jídelníčku – to je kombinace, která dosud moc nešla dohromady. Ještě tak kapr na Vánoce a možná losos dva-, třikrát do roka. Spotřeba ryb, které odborníci na výživu doporučují jíst jeden až dvakrát týdně, je u nás mnohem menší a také zaostává za mezinárodním průměrem. Poslední roky se to trochu zlepšilo, k rybám si mnozí postupně začali nacházet cestu. Určitě tomu pomohla nabídka, která je mnohem širší než v minulosti, a také dostupnost. Spousta chovatelů ryby prodává celoročně, vznikly obchody, které jsou specializované pouze na prodej ryb. V Bratislavě a okolí si čerstvé ryby lze dokonce objednat přes e-shop a přivezou je na zadanou adresu.
Paradoxně, prodej ryb zvýšila i epidemie korony a čas home office, kdy mnoho lidí doma vařilo. „Nám korona pomohla, prodej nám pomalu rostl. V dobách lockdownů zejména přes e-shop, ale lidé chodili i do obchodu,“ říká majitel Rybaření Stupava a e-shopu cerstveryby.sk Andrej Horváth.
To, co se však před dvěma lety začalo slibně rozvíjet, se během posledních dvou měsíců zcela změnilo – zájem o ryby u spotřebitelů opadl. Důvod je jasný – jejich ceny, stejně jako ceny mnoha jiných produktů, výrazně rostou. Zatímco dříve se neměnily konečné ceny pro zákazníka celý rok, letos to bylo již několikrát a vždy směrem vzhůru.
Od 50 do 200 procent
Prodejcům a chovatelům ryb výrazně vzrostly náklady, ve srovnání s loňským rokem o 50 až 200 procent. Zdražilo vše, od elektřiny, dopravy, krmiv až po obalový materiál. Podstatně vzrostla cena hotových produktů, například mořských ryb, které nakupují jejich prodejci v zahraničí.
„Naši zákazníci kupují zejména mořské ryby – jejich prodej tvoří až 70 procent našeho prodeje ryb. Naše chované sladkovodní jsou zastoupeny, jen 30%. Jenže zatímco loni stál kilogram filet z lososa v nákupu bez DPH 12 eur a někdy cena klesla i na 8, momentálně nám jej prodávají za 22 eur. To v období, kdy by měla být v rámci roku jeho cena nízká. Ceny všeho rostou, ale pokud vím, téměř nikde se platy nezvyšují, i když my jsme našim zaměstnancům přidali 15 procent. Lidé však ryby za tyto ceny přestávají kupovat a těžko se jim divit,“ vysvětluje A. Horváth.
Ani naše nejsou levné
Východiskem by mohlo být přejít z konzumace mořských ryb na naše, sladkovodní. Má to ale několik háčků. Tím prvním jsou stravovací zvyklosti – lidé, kteří kupují mořské ryby, sladkovodní kupovat nechtějí – podle nich mořské ryby nesmrdí a nemají kosti. I když to není pravda – chované sladkovodní ryby, které jsou krmeny kvalitními krmivy a chovány ve vyhovujících podmínkách, jsou chuťově tak dobré jako mořské ryby. Co se týče kostí – v obchodech s rybami dostat filety bez kostí i ze sladkovodních ryb, resp. je na požádání vyfiletují. Je však třeba zřejmě ještě hodně osvěty, aby byly naše sladkovodní ryby „omilostněné“.
Druhá věc – ani chované ryby už momentálně nejsou levné. Například tuna krmiva, které stálo na konci loňského roku 230 eur, a to už mnozí chovatelé považovali za neúnosné, už stojí 380 eur a předpokládá se, že cena půjde ještě vzhůru. Ceny krmiv se mění doslova denně, to co platilo jeden den, už druhý neplatí.
V cenách chovaných ryb se odráží (i když to není inflační záležitost) i nezájem státu o podporu chovu ryb, která je v okolních zemích samozřejmostí. Chovatelé na něj mají těžké srdce z mnoha důvodů.
Chovatelé a prodejci jako ohrožený druh
Začíná to tím, že pokud chov poškodí „rybožraví“ ptáci, kteří jsou chráněni, jen velmi těžko se majitelé dostanou k nějaké kompenzaci. V chovu ryb prakticky neexistuje možnost přímých plateb, tak jako například v chovu skotu či v rostlinné výrobě. Jsou totiž tak nastaveny, že je chovatelé prakticky nemohou čerpat. Stále se něco mění, upravuje, ale dělá se to úřednicky, od stolu. Přitom existuje Sdružení chovatelů ryb, které by k tomu mělo co říci.
Stejně je to is eurofondy. Chovatelé ryb v České republice je bohatě využívají, u nás je jejich čerpání spojeno s tak obrovskou dávkou byrokracie, že jsou pro běžné chovatele nedostupné, resp. raději je ani neřeší. Například chladírenský box: pokud si ho chovatel a prodejce koupí za „své“, nepotřebuje nic. Pokud však chce na jeho nákup čerpat evropské peníze, potřebuje mimo jiné i stanovisko EIA (!), tedy posouzení vlivů na životní prostředí, které se provádí u velkých staveb, které opravdu vliv na něj mohou mít.
„Na to, jak to vypadá s čerpáním eurofondů, uvedu náš příklad: máme jednu ze tří největších zpracovatelských linek na Slovensku a existuje i eurofondová výzva, která se týká zpracování ryb. Ale ani agentura, která nám měla vypracovat projekt na její financování z eurofondů, nám to po prostudování výzvy nedoporučovala, takže jsme ji financovali z úvěru.
